Málokdo nad tím přemýšlí. Když si zapínáme oděv či boty, příliš se nezabýváme tím, proč výrobce zvolil zrovna daný druh zapínání. Jedno je ale jisté – není to bezúčelně. Každý druh má totiž své výhody i nevýhody, které jej předurčují pro určitý druh oděvu či obuvi. Jaké ale jsou?
Nejprve se podíváme na klasický kovový zip. Jeho výhody jsou jasně patrné – velká pevnost, voděodolnost. Také se příliš nerozepíná. Pokud ano, potom pouze v horní části. Není tedy divu, že se jedná o nejčastěji používaný druh. Zdá se tedy, že tento druh nemá žádné nevýhody. Není tomu tak. Tou první je fakt, že pokud je na horní konec vyvinut tlak, potom se bez problému rozepne. Dále můžeme přičíst i fakt, že (zvláště pokud máme oblečení tzv. nadoraz) může být problém s jeho zapnutím. No a nakonec musíme zmínit fakt, že poměrně snadno může dojít k odtržení visačky pro uchopení.
Přes tyto nevýhody je, jak již bylo řečeno, tento typ zipů nejpoužívanější. Najdeme jej nejen na oblečení, kde se nejčastěji vyskytuje na bundách či mikinách. Nejtypičtější je jako zapínání u džínů. Není to však jeho jediné místo využití. Typický je například pro různé typy tašek, jako jsou kabelky. A mnozí si jistě vzpomenou na domácí boty svých babiček, které měly od kotníku do poloviny chodidla toto zapínání.
Na botách je však využíván jiný druh. Je to proto, že při chůzi pravidelně tlačíme na přední stranu boty, tedy tam, kde je obvykle umístěn. U klasického kovového typu tento pohyb vede k postupnému rozepínání, což u boty není příliš vhodné. U obuvi se tedy častěji využívá jiný druh.
Jedná se o suchý zip. Jeho hlavní předností je snadné zapínání. Dále se také tak snadno nerozepne jako jeho klasický kovový bratr. Navíc je jeho délka variabilní, nehrozí tedy, že by nebylo možné jej zapnout. Najdeme jej často na obuvi, především té dětské.
Je tu však důvod, proč je u dospělých dávána přednost tkaničkám. Jeho hlavním problémem je, že postupně přestává fungovat, pokud se v něm nahromadí špína. Dále často především konce příliš nedrží a trčí nevzhledně do vzduchu, což dospělým může vadit. Také ho nelze používat, pokud je mokrý. Navíc není ani zdaleka tak pevný.
Proč se tedy u dětských bot používá? Pro svou jednoduchost. Málokteré dítě má trpělivost v klidu čekat, až mu rodič zaváže tkaničky, zvláště pokud se těší ven. U těch nejmenších je to úkol doslova nemožný. Navíc nehrozí, že dítěti se tkanička rozváže, ono na ni šlápne a upadne. Jak však dítě roste a postupně se samo naučí vázat tkaničky, jsou boty na suché zapínání opouštěny.
Mimo dětskou obuv tento typ prakticky nenajdete. Jeho výhody jsou zkrátka příliš vyváženy nevýhodami.
